Vytápění s klimatizací v bytě
V praxi se velmi často setkáváme s otázkou, zda se dá klimatizací i topit. Ve většině případů tuto otázku dostáváme od zákazníků, kteří si klimatizaci primárně pořizují pro vychlazení bytu. Tato otázka vůbec není „od věci“. A o tomto případu je článek.
Ve městě Senica a širokém okolí je ohromné množství bytových domů, které jsou vytápěny centrálně z kotelny. Sezóna chlazení se končí přibližně kolem září a topná sezóna začíná klidně až v listopadu. Vždy záleží na aktuálním počasí v daném roce.
Co se týká zahájení topné sezóny, tak musí být splněny dvě jednoduché podmínky:
- průměrná denní venkovní teplota klesne pod 13°C minimálně na dva dny po sobě a
- předpověď počasí nenasvědčuje tomu, že by mělo přijít oteplení.
V tomto „hluchém“ období, kdy už není potřeba chladit a zároveň teplárny ještě nerozhodly, že je potřeba topit, může určitá část obyvatelstva pociťovat hlavně v noci či začátkem dne v bytě chlad. Jelikož obyvatelé nemohou sami rozhodnout o tom, zda začnou topit radiátory, je jejich jedinou možností pořídit si jakýkoliv ohřívač. Na výběr mají z více možností, jako jsou elektrické vzduchové ohřívače, elektrické radiátory, infračervené zářiče či méně obvyklé biokrby apod. A zde se nabízí další významné využití pro klimatizaci.
Dnešní moderní klimatizační zařízení určená do bytů či kanceláří prakticky všechna umí vytápět. A to ve srovnání s elektrickým vzduchovým ohřívačem, elektrickým radiátorem a infračerveným ohřívačem asi 3–4krát efektivněji. To znamená, že oproti nim má klimatizace při vytápění asi 3–4krát menší spotřebu elektrické energie.
Princip spočívá v tom, že klimatizace funguje jako „tepelné čerpadlo“. Je to technický termín, kterému ne každý porozumí. V řeči běžného uživatele to znamená, že klimatizace představuje celek skládající se z venkovní a vnitřní jednotky, kde jsou tyto jednotky propojeny měděným potrubím. Toto potrubí je naplněno speciálním plynem, který přenáší teplo zevnitř směrem ven (při chlazení) a zvenku směrem dovnitř (při topení). Koloběh tohoto plynu zajišťuje kompresor ve venkovní jednotce.
Na rozdíl od elektrických ohřívačů, kde jediným vstupním zdrojem tepla je přeměna elektrické energie na tepelnou nejčastěji pomocí odporového drátu, v klimatizaci je vstupním zdrojem tepla energie obsažená ve velkém objemu venkovního vzduchu, ze kterého je toto teplo odebráno a předáno do systému. I když má venkovní vzduch teplotu např. -10°C, stále má energii, která se mu dá odebrat. Toto nám zajišťuje kompresor a tepelné výměníky ve venkovní a vnitřní jednotce. Kvalitou provedení kompresoru a v druhé řadě i samotné klimatizace se dosahují energetické účinnosti A+ až A+++.
Jelikož v tomto případě je potřebná elektrická energie jen na chod kompresoru, je její spotřeba opravdu 3–4krát nižší oproti elektrickým ohřívačům. Vždy tato účinnost závisí na teplotě venkovního vzduchu a technickém provedení klimatizace.
Proto se nemusíte bát, že pokud má klimatizace tepelný výkon 4 kW, bude i spotřeba elektrické energie tak vysoká. Ta se při tomto výkonu bude pohybovat kolem 1,2 kW.
Takže se nemusíte bát – pokud už s klimatizací v létě chladíte, není finančně náročný problém si s ní v přechodném období či v zimě přitopit.
